Kostarika Pura Vida 2018!
Ještě včera jsme si řekli, že se ráno projdeme po pláži. Jelikož se nám tady daří usínat celkem brzo (do 22.00 jsme asi ani jednou nevydrželi), nedělalo nám to překvapivě žádné problémy a v 6.00 už jsme čmárali do písku. Opět se osvědčil náš nový stativ, do fotoknihy máme další přírůstky. Vlny byly dnes o něco větší, takže zase jsme perfektně načasovali včerejší koupání.
Vrátili jsme se do La Posada na snídani, dnes nám kromě vajíčka nabídli i sladkou variantu - ano, lívance. Doobjednáváme si topinky. Při check-outu si ještě s majitele oveřujeme nejlepší cestu do severní části Nicoya. Prý s naším 4x4 klidně můžeme po pobřeží. Je rozhodnuto, aspoň prozkoumáme další pláže.
Cesta je hodně prašná. Litujeme motorky a kola, které předjíždíme. Až teď nám nějak dochází proč před každou školou a luxusnějším obydlím jsou opravdové vyasfaltované silnice. Varianta kolem pobřeží přináší další úskalí - brodění řek. Štěstí stojí zase při nás (kolikrát už jsme to úsloví použili a dnes ho ještě použijeme :-), na druhé straně je cyklista.Přechází přes řeku, voda po kolena, pro jistotu se ještě zeptáme: "Is it Ok?" "Yes, it is dry season now, no problem. Don't go too slow nor too fast." Zapínáme 4x4 a už jsme v řece. "Faster!" křičí na nás cyklista... Jsme na druhém břehu, ukazujeme si jedničky. Pura Vida.
Zastavujeme v rybářské vesničce Garza. Pláž je krásná, podobná v Puerto Garrillo. Až je zarážející, že nikde není vidět hotelovou zástavbu. Dlouhé široké pláže zejí skoro prázdnotou. Playa Guiones působí ještě mohutnějším dojmem. Skupinka děvčat slunících se uprostřed pláže vypadá trochu komicky. Opodál je už vidět skupinu surfařů - děti se očividně učí základy surfování. Místní kromě surfingu milují fotbal. V každé vesničce je fotbalové hřiště a soda (restaurace) s TV, kde bez přestávky běží fotbal (nebo jsme měli jen my takové štěstí? :-) V Nosaře si dáváme výbornou kávu (jinou jsme za celou expedici ani nepili). K tomu banánový a mrkvový dort.
Před námi je Playa Ostional, kde bychom mohli vidět želvy. Ptáme se místních. "It's too late now. It's too hot for them. You have to come in the morning between 5.00 - 6.00." Tak nic, projdeme se aspoň po pláži. V dálce vidíme hlouček ptáků. Vydáme se k němu, tušíme co se tam děje. Na písku leží obrovská želva. Asi jí vlny otočily na krunýř a nemohla se z pláže pak dostat zpátky do vody. Moc smutný pohled. Na cestě k autu si Lukáš udělal dalšího kamaráda. Gilbert je místní ochránce želv. Když se ptáme jestli je i teď možné vidět želvy při kladení vajíček, říká, že měsíc je v ideální fázi, takže buď ještě dnes v 17:00 nebo ráno v 5.00. Měníme si čísla, Gilbert nám ukazuje fotky i svůj profil na Facebooku. Vše domluveno, jsme odhodláni vrátit se sem ráno.
"Mamka psala, že v Praze mrzne." "Hmmm." "Přes víkend půjdeme s Kikčou na brusle. V Dubči na rybník. Vezmeme hokejky." "To si teď neumím představit."
Navigace nás zavede zkratkou k další řece. "To jsem si myslel, že tady nebude most." "To je mělký...", trochu nejistě najíždíme, "aha, tak zas tak mělký to není." Ale ušetřili jsme asi minutu objížďky. "To se vzala kde ta silnice?", díru-kámen-díru střídá krásná silnice.
Po Playa San Miguel a Playa Carrillo, je Playa Junquillal další ze seznamu Lonely Planet jako tzv. "neobjevená" pláž poloostrova Nicoya. Nejdřív se ale ubytujeme a pak budeme objevovat neobjevené. Mundo Milo Eco Lodge je menší resort s 6 apartmány, hezkou velkou restaurací a bazénem s odpočinkovou zónou. Hodnotíme ho jako jedno z nejlepších. Zkoušíme hned bazén i houpací síť. Místní kočky se jmenují Pizza a Pasta.
Playa Junquillal nám přinese jedno z dalších překvapení a zážitek, na který se nezapomíná. Parkujeme auto co nejblíže oceánu. Vedle parkoviště je menší oplocený přístřešek, pod kterým jsou v pravidelných řadách sítě ve tvaru válce. Přistupujeme blíže, kolem jsou nápisy ve španělštině a obrázky želv. Ptáme se, jestli ty sítě jsou na ochranu želvích vajíček. "Yes. Actually, we will be releasing one of those today at sunset." Dobrovolníci z Verdiazul monitorují každé ráno pláž, jestli neobjeví vajíčka želv (na místní pláž kladou vajíčka 4 různé druhy - karety a kožatka velká, největší želva na světě). Pak je vykopávají a uloží do ochranných sítí, aby je ubránili před predátory nebo pytláctvím. Dnes máme to štěstí, že v jednom z těchto válců se právě vylíhly malé želvy, které budou dnes vypouštět do oceánu. Ze 109 uložených vajíček se vylíhlo 86 želv (průměrná úspěšnost je kolem 70%). Západ slunce se blíží, bude to neuvěřitelná událost. Záchranáři kromě 86 karet vypustí i jednu kožatku velkou, kterou nejdřív odváží a změří. Na pláži pak jednu po druhé opatrně vyndávají z přenosných nádob a želvy instinktivně vyrážejí k nejsvětlejšímu horizontu, čímž je směr do oceánu. Slovy to popsat prostě nejde!
Gilbertovi ještě večer posíláme krátkou zprávu přes WatsApp, ať nás ráno nečeká. Gabča se chladí v bazénu. Při večeři nás vyrušilo nějaké zvíře - byl to skunk? Na zdi je ale určitě pavouk. Guacamole z kostarického avokáda je zatím nejlepší, co jsme kdy jedli.
Pura Vida!
G&L
Žádné komentáře:
Okomentovat