Noc v Essence, El Castillo byla klidná. Déšť během noci ustál a probudili jsme se do nádherného rána. Tím se vlastně nenaplnila předpověď, která hlásila špatné počasí pro celý den. Špatně. Sluníčko a jasná obloha odkryly sopku Arenal v celé její kráse. Lukáš utíká vzbudit Gabču. Fotíme jak nejlépe umíme.
Příspěvek předešlého dne do naši Tour de Costa Rica 2018 je 120 km.
Při snídani se rozhodujeme kam se vydáme, okolí Arenalu nabízí vícero možností pro pěší turistiku. Chceme ale stihnout taky La Fortunu, městečko a centrum této oblasti.Volíme menší park kolem Arenal Observatory Lodge, což je vlastně resort na území Arenal parku. Platíme vstup 10$ za každého. Ačkoliv je na recepci veliký nápis "We do not accept 100$ bill", podaří se nám stodolarovku udat a jsme vpuštěni dovnitř.
Opět si vybíráme okružní procházku. Vodopád, visutý most, vyhlídky na sopku Arenal, brodění se řekou 2x, šlápnutí do řeky 1x. Poprvé máme pocit, že převládající turistickou národností jsou Francouzi. Zažijeme ještě jedno poprvé: slavnostně vytahujeme stativ a zkoušíme ho u vodopádu. Na obrazovce Canonu fotky vypadají krásně. Jsme spokojeni.
Zastavujeme se u každé kytičky či lístečku. Všechno si musíme osahat a vyfotit. Hlavním osahávačem je Gabča. Hlavní fotograf taky Gabča. Asi :-) "Dívej se. Víš co to je?" dostane Lukáš dotaz na kousek dřeva s mechem a lístečky. Žádná nápověda nepřichází. "Nevím." "Orchidee, u nás takový prachy to stojí!" Jdeme. Stojíme. Fotíme. Pohledům kolemjdoucích začal Lukáš rovnou odpovídat:"She is a biologist." Arenal je už napůl v mraku. Pozorujeme pilně pracující... mravence. Procházíme kolem malého hospodářství: "To je bydlení, plivne a jsi v prdeli." Plivne sopka. Řekla Gabča.
Lukáš koriguje svoje tvrzení, že Gabča je vlastně bioložka na pracovní dovolené. "Opice!". "Ne, to je veverka!" opravuje Lukáš. Které zvíře na Kostarice patří mezi nejvíce focené? Přece nosál. Zdroj: náš Canon.
Procházka končí u pěkné restaurace Arenal Observatory Lodge. Je to opravdu hezká rozhledna na sopku - i když se mraky ze všech stran roztrhnou, vršek je pořád zahalen v oblacích. Škoda. Stejně uděláme ještě pár fotek. Zvěčňujeme i krmítka pro ptáky. S ptáky (zatím nevíme co je to za druh, ale vydává neuvěřitelné zvuky).
Gól! Slovensko přibližně v tomto čase skóruje taky. Proti Rusku. Tady vstřelili první zásah Živý. Gabča vyskakuje z auta, Lukáš zavírá pro jistotu i všechna okna. Za námi zastavuje další auto. Ti chvilku vyčkávají, pak vyskočí paní (ženy jsou asi odvážnější). Živý má 1,5 - 2 m, přechází silnici (cestu) a vrhá se do příkopu. Barvy klubu černo-žluté. Chlapi nechtějí zůstat za poseroutky a jdou se taky podívat. Lukáš zamyká auto. Kolegové ho nechávají otevřené dokořán. "He is coming back." Couvneme. Všichni. Kromě Gabči. "If I were you, I would close all doors. You could have one of those in the car, already!" Lukáš ukazuje na otevřené auto a na Živého. "We have a baby inside." Francouzi. Je to asi 1:5.
Sedáme do auta a zase máme štěstí. Že jsme nezmokli. Stěrače zvyšují frekvenci. Déšť byl krátký ale intenzivní.
Dostali jsme hlad a jelikož v La Fortuně by měl probíhat nějaký festival, uděláme si tam menší výlet. Festival nebyl. Hlad nám ale zůstal a tak na doporučení Lonely Planet si sedáme do Soda Restaurante Viquez. Super volba. Vevnitř je plno. Tipujeme, že celá většina osazenstva nakupuje u stejného vydavatelství. Objednáváme kuřecí a rybí casado. Michelinská hvězda to asi nebude. Dávají moc velký porce :-) Bylo to výborné. Vedle skupinka mladých Američanů. Zaostřujeme na talíře. Hranolky. Hamburger. Chyba v Matrixu. Lukáš se pouští do debaty s obsluhou, chceme vědět ingredience. Holky nemluví anglicky. Lukáš španělsky. Rozumíme si, holky se vracejí z kuchyně se zeleninou v ruce. Ani bioložka Gabča neví co to je. Ale dostáváme dezert zdarma. Nebo ten příplatek na účtu 900 crc byl ten dezert? :-) Stejně se všichni na sebe usmíváme. My nemáme hlad, Viquez dostane dobrou recenzi v kybersvětě. Klasická win-win situace.
Před odjezdem se projdeme kolem menšího parku v centru městečka. Procházíme pár obchůdku se suvenýry. "Tady mají taky kávu San Juan." Pozn. San Juan je vyhlášená farma v Monteverde. S kostarickou kávou je to jako s lidmi z Asie. Gabča drží pytlík Café San Luis. 15:00 opouštíme La Fortunu.
Silnice je dnes opravdu silnice. Doprava San Francisco, doleva Benátky, rovně Buenos Aires. Jedeme doleva, pak směr Aguas Zarcas, kde nás zaskočil módní trend místních mužů. Kdy dorazí pánské bílé holinky do Prahy zatím známo není. Na sopku Poas budeme určitě potřebovat zase dostatek energie, proto se zastavujeme pro superbanány. K tomu další zelovoce. Stoupáme do hor, kde se nám otvírají krásná panoramata. Zastavujeme se u obřího vodopádu. Do cíle už jen pár kilometrů. Asi zase budeme vybalovat mikini.
Poas Lodge je postaven v zatáčce na srázu, 4km pod vchodem do Parku Volcano Poas, v nadmořské výšce 2'172m. Představa únorové Kostariky s teplotami přes 30° byla zase narušena. Úplně rozvrácena. Naruby. Pura Vida!
Z pokoje máme krásný výhled na krajinu pod námi, především osvícené hlavní město San Jose je impozantní. Aspoň něco pozitivního :-)
Připravujeme se na další den, dopisujeme záznamy a stihneme se ještě podívat na poslední díl Vztekliny. Už teď víme, že další den nám přinese pár překvapení.
Pura Vida!
G&L
Posunem se zase dál
Před námi sopka Arenal
Asi jí je pořád zima
Proto bílý kabát mívá
Gurmáni se v sodas schází
Živý se přes cestu plazí
Dva tisíce metrů
Kolik to je svetrů?
Co zítra nám den zkrátí,
nebo přidá?
Co on řekne, to platí,
žijem Pura Vida!
Žádné komentáře:
Okomentovat