Na střechu zase bubnuje drobný déšť, za chvilku se ale obloha vyjasňuje a nás čeká nejdelší přejezd z Turrialby, která je blíže ke karibskému pobřeží, na pacifickou stranu. Z Poasu do Turrialby to bylo 132 km, dnes určitě trhneme rekord. Pohled na ruce a stehna prozrazuje, že na Kostarice snad opaluje i za oblačného počasí. Jednodenní rafting byl nejen krásný zážitek, ale způsobil i první opálení. Bude dnes konečně přes 30°C?
Informace v hostelu hlásí, že v sobotu jsou v Turrialbě trhy místních farmářů. Nemůžeme si nechat takovou příležitost ujít. Dnes máme v plánu přece taky piknikovat, něco dobrého nakoupíme. Stoly se už v sedm ráno ohýbají pod spostou zeleniny a ovoce, hodně z toho neumíme ani identifikovat. Konečně ale víme, co jsme jedli v La Fortuně - chayote (čajot, zvaný též sladkojam jedlý, menší tykev). Lukáše zaujaly malé červeno-zelené "papričky". Ochutnávka u jednoho z farmářů je povinnost. Možná to bude i pálivý. Ani pálivý. Nekonala se ani paprika. U stánku stojí anglicky mluvící pán a vysvětluje, že se jedná o tradiční kostarickou pochoutku ke kávě nebo samostatně s majonézou (na tom kousku byla opravdu majonéza). Místní název pejibaye, v češtině moučeň ztepilá nebo-li čonta. Roste na palmě pod korunou, plod se před konzumací nejdřív uvaří. Chutnalo to jako brambor. Batoh jsme naplnili banány, ananasem, avokádem a mangem. Mňam.
Boty z raftingu nejsou ještě suché, Lukáš si bere "žabky". Balíme všechny věci a sedáme do auta. Sopka Irazú se přece jen zdá být jako zajížďka, vulkány budeme muset objevovat při nějaké další expedici. Držíme se našeho excelu :-) Ten pro dnešek naplánoval Valle de Orosi. Údolí Orosi je farmářská oblast, která je známá především pěstováním kávy. Snad budeme mít štěstí a podíváme se na výrobu této plodiny zblízka.
První zastávka - ruiny kamenného kostela ze 16. století v Ujarrás. Lukáš vytahuje mokré boty, možná se usuší na parkovišti dřív než v autě. Konečně na nás dýchá i trochu kostarické historie. Každoročně se zde v neděli, která je nejblíže k 14. dubnu, koná mše a průvod z nedalekého Paraísa. Park kolem ruin vypadá hezky a je krásně udržován. Nezdržujeme se dlouho. Kolem údolí vede krásný okruh, silnice je opravdu silnice, akorát je to hodně do kopce a z kopce. Překvapuje nás množství cyklistů trápících se náročnými výstupy. Nad městečkem Ujarrás je Mirador - vyhlídka, parkujeme. "Ach jo, já jsem tam zapomněl boty." "Kde?" "Na tom parkovišti u kostela." "To snad nemyslíš vážně? To hezky zapíšeš do deníčku." "Je to ani ne 10 minut, to je ještě dobrý." Vracíme se pro boty. Cyklisti právě došlapali na vyhlídku.
Už jenom ty přejezdy krajinou jsou zážitek. Všude kolem lesy a džungle. Tady se objevuje, kromě zmíněné kávy, ještě jedna plodina. Že by to bylo chayote? Fotíme, nevíme. Google ukazuje před námi název Finca Cristina - farma Kristýna a u toho šálek kávy. Tam přece musíme. Zastavujeme. "To jsme asi u někoho doma." Španělsky mluvící jablko běží nejspíš pro majitele. Přichází dědeček. Mluví na nás americkou angličtinou. "I'll be right back. Just go inside, I'll make a cup of coffee for you. Just give me a minute." Za chvilku stojíme se šálkem výborné kávy v ruce a povídáme si s Erniem. Farmu koupil v roce 1977, na Kostariku se přestěhoval v roce 1980. Stěžuje si, že už to není co to bývalo. Pěstuje výhradně arabiku, která je výrazně náročnější a nákladnější než robusta (už podle jména se jedná o odolnou plodinu - robust = silný, odolný). Rozpovídá se o způsobu pražení (rozlišujeme light, medium, dark roast), dojde i na Starbucks. Chuť a vůni je prý nejlépe poznat u jemně pražené kávy - takhle upražená se i degustuje a hodnotí její kvalita. Dalo by se s nadsázkou říci, že u Dark roast jsou všechny kávy stejné. Proto Starbucks prodává takto upraženou kávu, aby pro své zákazníky zaručil stále "stejnou" chuť i vůni. Ernie se ptá odkud jsme. "I am from Slovakia, she is Czech." Ernie: "Halusky, pirohy." Lukáš na náhody nevěří. Loučíme se s Fincou Cristinou a Erniem.
Ernie nám doporučil ať se vyhneme zácpám kolem San José, cesta přes hory je sice delší ale hezčí. Pojedeme přes hory. Je skoro čas oběda, musíme se na tak dlouhou cestu nějak posilnit, čas na piknik. Zastavujeme u Mirador de Orosi - správně, vyhlídka Orosi. Park je plný místních teenagerů. Kontrolujeme mobily, žádná wifi. Co tady dělají? :-) Přišli jsi, stejně jako my, užít krásného výhledu do údolí, dát si dobré jídlo na čerstvém vzduchu a popovídat si s kamarády. Nebo se spouštět na kartonu po trávě. V parku je hodně přístřešků se sezením, kamenné grily, dětské hřiště, všude tříděné odpadkové koše... výhled k nezaplacení. Vstup zdarma.
Lukáš zapíná navigaci. Cesta do Quepos probíhá následovně:
- poprvé nás Mapy.cz zavedou na špatnou cestu
- silnice je kámen - díra - kámen a zhoršuje se to
- před námi řeka, u řeky cyklista posunky naznačuje, že auto projede, kolo ne
- "Máš žabky, musíš zjistit jak je to hluboký, v knize psali, ze po kolena je to OK."
- voda je těsně pod kolena, Gabča zapíná 4x4 a brodí řeku
- naše slepá cesta končí někde na farmě, otáčíme se opatrně zpátky, kolem kol nám běhají malá štěňata
- "Budu muset zase přes řeku?" "Ne."
- cyklista už je taky za řekou, má ale nějaký technický problém s brzdami
- tankujeme, vyjíždíme na dlouhou cestu přes hory po Interamericana
- jedeme 20 km/h, kamiony mají očividně se stoupáním potíže
- kamion odbočuje na benzinku, hurá, no konečně, sláva
- stoupáme do 3'300 m.n.m.
- klesáme k pacifickému pobřeží
- kamion má potíže i s klesáním
- byl to traktor
- horská krajina se mění v pobřežní, všude palmy
- všude palmy
- jsou to palmové plantáže po obou stranách dálnice
- Hostel Plinio, Quepos
Vystupujeme z auta. Takhle jsme si představovali Kostariku v únoru :-) Náš apartmán je asi 100 m od hlavní budovy s bazénem, chillout posezením a Tacos Barem. Oblékáme si plavky a poprvé se koupeme, sice bazén, ale otevřen do 22.00. Fotíme kobylku pro Kiki, selfie do alba. Mícháme si guacamole.
Pura Vida!
G&L
"Arabice zůstat věrní!"
Říkal nám ten starý Ernie
Co slovenské má kořeny
Ruce kávou odřeny
Naše malá expedice
Zůstává z ní míň než více
Přibyla nám zkušenost
Jak přejet řeku, když chybí most
Konečně nás slunce hřeje
Pura Vida! se dnes přeje
Žádné komentáře:
Okomentovat