Dnes se budíme brzo, chceme stihnout NP Carara, kde bychom měli vidět papoušky. Snídani si proto domlouváme na 6.45. Místo původních 7.00. Casa Lili je i ráno plná různých zvuků z lesa. Majitelka, původem z Francie, žila 17 let v Africe, odkud si přivezla krásného papouška Žaka jménem Lili. Nedaleké městečko se jmenuje Jáco - jak příznačné. Snídaně je proto víc francouzská než místní - toast s máslem a marmeládou, corn flakes a crèpes. K tomu čerstvý mangový džus a samozřejmě ovoce. Perfektní start do nového dne.
Krátký přejezd mezi Quepos a Jáco znamenal zápis dalších 84 km.
NP Carara je vyhledávaný především pozorovateli ptáků, dle informací u vstupu lze ale vidět i leguány, opice, žáby nebo hady. Priznáme se, že hlavním důvodem, proč jsme si ho vybrali my, jsou krásní barevní papoušci Ara Arakanga. Abychom zahlédli v korunách stromů barevnou Aru nepotřebujeme průvodce, takže odmítáme nabídku u vstupu. V porovnání s NP Manuel Antonio by se dalo říci, že parkoviště před vchodem je vylidněné. Procházka parkem by měla trvat asi 3 hodiny. Jelikož nám cesta do San Miguel na poloostrově Nicoya bude trvat zhruba stejně, stanovujeme si maximální čas do 11.00. Abychom tak s rezervou stihli dorazit na ubytování Cristal Azul (resp. jejich restaurace Locos Cocos na pobřeží), odkud nám důrazně doporučují příjezd do 15.00.
V parku potkáváme průvodkyni z Manuel Antonia. Dnes tam mají zavřeno. Práce nepočká. Prohodíme pár zdvořilostních vět a hledáme papoušky. Pokud obrázek z Lonely Planet nekecal, tak jsme právě viděli quetzala. Taky jeden ze symbolů Kostariky. Dřív než pořizujeme fotku, quetzal letí pryč. Na fotku se ale dostane datel, který svým zobákem v pravidelném rytmu bubnuje do kůry stromu. Kde jsou ale Ary? Občas něco zaslechneme, ale skrz džungli, která je všude kolem nás, není nic vidět. "Chtělo by to nějakou vyhlídku, tady ze zdola přece nic neuvidíme. Ary jsou v korunách stromů, tam někde." Ukazuje Gabča do hustého porostu nahoru. Cesta parkem ale žádnou pozorovatelnu nebo vyhlídku nenabízí. "Tamhle na tom stromě!" Velká díra, pravděpodobně hnízdo, a z něj vykukuje Ara. Na chvilku, pak zalézá dovnitř. "Divný je, že už je není ani slyšet." "Asi mají dopolední klid."
Procházíme parkem a jediné zvíře, které se nám objevuje je aguti. Děláme další kolečko. Nikde nic. Další. Nic. "Takový hezký strom tohle je", ukazuje Lukáš a Gabča navazuje: "Že jo... taková krásná větev, být Ara, sedím tady a čekám." Potkáváme skupinku amerických důchodců, hlavy mají natočené někam vzhůru. Pozorují díru. "Tady jsme přece už šli, to je ten strom, kde jsme ji viděli." "Tak to jsme měli štěstí, teď ani nevykoukne." Chvilku čekáme, pak to ale vzdáváme, 11.00 se blíží. "To je příroda. Někdy máš štěstí, jindy ne." Jsme trochu zklamáni, asi jsme si to vybrali včera v Manuel Antoniu. Odcházíme, viděli jsme 1/2 Ary. "To je jako když jdeš do lesa na houby a nerostou."
Park Carara má ale kromě hlavního okruhu (spíš 3 menší okruhy, které na sebe navazují), jeden vedlejší. Přemýšlíme, že obětujeme rezervu času a zkusíme to ještě tam. Napoprvé ale vstup mijíme a zastavujeme u místní atrakce - mostu krokodýlů. Krokodýli tam opravdu byli a bylo jich hodně. Fotíme.
Rozhodnuto, podíváme se zpátky do NP Carara, dáme tomu 30 minut. Hned u vstupu je slyšet vřešťany. "There are monkeys!" promluví k nám pán z pozorující skupinky a dívá se na nás divně, když kolem jen profrčíme. Uslyšíme zvuky, které by mohly patřit Aře. Bohužel, zase hustý porost a Gabča jenom kroutí hlavou. Zase nic. Známý zvuk. Přeletěly nad námi 3 Ary! S otevřenou pusou se na sebe podíváme a rozběhneme se směrem k nim. Křik je pořád blíž a blíž. Zastavujeme u košatého stromu. Nad námi sedí pár Ar. "Támhle je třetí! A tam další dvě!" teď křičíme my a ukazujeme prstem nahoru. Zapínáme kameru, foťák, nastavujeme dalekohled. Jsou blízko, přímo nad námi. Napočítáme jich celkem 6. Už bychom měli být na cestě, ale nejde to. Stojíme pod velikým stromem a díváme se na tu krásu! Naše trpělivost byla odměněna nádherným pozorovaním. Úsměvy od ucha k uchu, radost v očích. Povedlo se.
Čas na mobilu ukazuje skoro poledne, rezerva je pryč, snad na cestě nebudou kamiony. Byly. Proto jsme i rádi, když navigace nařizuje odbočit z hlavní cesty. Po chvilce se ale silnice mění na nám dobře známou prašnou cestu plnou děr. Chvilkami letí vzduchem auto, pak také všechny věci v kufru. Motoristům známý Aquaplaning se tady mění na Šutrplaning. Necháváme po sobě dým hustého prachu. "To je pořádná rally." "Já bych teď klidně mohla na Paříž - Dakar." Krajina je hodně vyprahlá, menší porosty jsou ideální pro místní plazy. Krásného leguána vyrušíme při pojídání mršiny. Přejíždíme přes Colorado a San Francisco. Překvapí nás autobus, linka Colorado - Puntarenas. Dvakrát projedeme přes malý potok. Když je tok silnější, autobus z Colorada asi nejede.
- Máme zítra snídani?
- Teď už máme pořád snídani. Nemusíme vstávat, už nemáme žádné parky.
- Už jsme všechno viděli?
- No... ještě by měly tam být nějaké želvy. Ale teď nám zůstává jenom koupání a pláž.
- Želvičky bych ještě ráda viděla.
- Tak se můžeš taky podívat do své knihy, co se tady dá dělat.
- To mi ale musíš říct, kde přesně jsme.
Do Locos Cocos jsme dorazili s 30ti minutovým zpožděním. Playa San Miguel je dlouhá a široká, koupání v oceánu si ale dnes neužijeme, velké vlny a červená vlajka jsou tady asi na denním pořádku. Pozorujeme 2 surfaře, asi začátečníky. Fotíme se, pak taky mapku cesty z Locos Cocos do Cristal Azul. Nemít 4x4 tak se tam nedostaneme. Zajímavá bude cesta dolů z kopce.
Zastavujeme a kontrolujeme kilometry - 82'125 km, tj. dnes najeto 220 km.
Cristal Azul vypadá luxusně. Ačkoliv konstatujeme, že nejlepší léta už má pravděpodobně za sebou, neuvěřitelnou polohu na vrcholku kopce s výhledem na široký oceán mu ale upřít nelze. Vlastní bazén na samém srázu působí až kýčovitým dojmem.
Na pokoji jsou mravenci. Gabči nalezli do batohu a pokousali ji. Lukáš se je proto snaží se zápalem zahubit repelentem Predator. Nějak si ale nevšiml, že stříká přímo do zásuvky. Po chvilce jsme bez elektřiny, vedle domeček svítí. Utíráme zalepenou podlahu a zásuvku, abychom zahladili stopy a jdeme problém nahlásit. Světlo zase svítí. Po mravencích ani stopy. V dálce slyšíme vřešťany. K večeři máme rizoto s krevetami, k tomu čerstvý salát. Majiteli vysvětlujeme proč zůstáváme jenom na jednu noc. Gabča si na Canonu prohlíží fotografie z předešlých dnů. Je nadšená.
Pura Vida!
G&L
Bon Jour, jaco Lili!
O takovém jsme vždy snili
Dnes čekají nás jiní ptáci
No najít jich dá hroznou práci
Napnutí jak na Canopy lanka
Kde jsi, Ara Arakanga?
Žlutá, modrá, červená
Tak nádherně zbarvená
Blankytně modře sytá
Obloha dnes... Pura Vida!
Žádné komentáře:
Okomentovat